Jaká jsou specifika dětské páteře v raném školním věku?
Obratle dětí jsou chrupavčité. Obsahují růstovou chrupavku, která roste do výšky. Pokud je obratel zatížený váhou aktovky nebo jiného břemene, chrupavka musí růst proti odporu, což může způsobit její deformaci. Zároveň u dětí ještě není vytvořený silný svalový aparát – ve školce jen skákaly, běhaly, ale nebyly připravované na váhu aktovky.
Co se stane, když dítěti pořídíme nevhodný batoh nebo aktovku?
Pokud se jedná například o tašku s úzkými nebo nedostatečně polstrovanými popruhy, může docházet k jejich zařezávání do trapézů, což vede například k bolestem hlavy či mžitkám před očima. Stává se, že děti chodí k očnímu lékaři, protože nedostatečně zaostřují, a lékař má dojem, že potřebují brýle. Může to ale být od šíje nebo krční páteře. Vysoká váha batohu může dítěti způsobit také bolesti zad mezi lopatkami a v bedrech, dochází k hučení v uších a migrénám, což vede například k horší koncentraci.
Podle jakých parametrů bychom tedy měli batoh nebo aktovku vybírat?
Určitě je to především váha. V případě prvňáčků by aktovka měla vážit přibližně 800–1200 gramů. Měla by být vybavena širokými a dobře polstrovanými popruhy ve tvaru písmene C nebo S, aby nezasahovaly do ramenního kloubu a dítě mohlo při chůzi volně pohybovat rukama. Zároveň by váha měla být rozložena i na klíční kosti, aby popruhy nebyly zařezané do trapézů. Výška školní tašky by měla odpovídat úrovni od ramen k pánvi. Vhodné je také dotažení přes hrudník, případně přes pánev, aby taška dobře seděla na zádech a těžiště bylo co nejblíže těžišti těla.
Jaký je rozdíl, vybíráme-li školní tašku pro prvňáčka, anebo pro starší dítě?
Prvňáci a druháci by měli mít pevnou aktovku nebo batoh se zpevněným dnem, zády a podpůrnými pásy Jedním z důvodů je snazší manipulace. Pokud je aktovka celkově pevná, funguje jako krabice, do které si dítě věci jenom skládá. Klasické školní batohy jsou vhodné pro děti zhruba od třetí třídy, vždy ale záleží na výšce a konstituci dítěte. Určitě by měly být polstrované a zahrnovat vnitřní organizér.
Jak důležité jsou při výběru školní tašky popruhy a jaká je jejich funkce?
Jakou funkci plní z ergonomického hlediska bederní a hrudní pásy?
Když si dítě dotáhne hrudní a bederní pás, celá aktovka přilne k zádům a zůstane na místě, i když dítě popoběhne. Její těžiště je přitažené k tělu, a tak aktovka na zádech neskáče.
Co dalšího by podle vás ve vybavení aktovky nemělo chybět?
Prvňáčkům bych doporučila školní tašku s praktickým posuvným systémem výškového nastavení popruhů, který umožňuje, aby aktovka rostla spolu s dítětem. Velmi dobré jsou také povrchy z nano materiálů, které zabraňují pronikání vlhkosti a snadno se čistí. Osvědčené jsou i polyuretanové (PU) materiály na vnitřní stěně batohu, jež nepropustí vlhkost. Ve vybavení by určitě neměly chybět reflexní prvky.
Jak poznat, že je aktovka z ergonomického hlediska nezávadná? Existují nějaké certifikace?
Existuje ITC certifikát, což je Institut pro testování a certifikaci, který kontroluje kvalitu výrobku. Na etiketě bývá také vyobrazena páteř, což naznačuje, že jde o ergonomickou aktovku.
Jak byste z pohledu fyzioterapeuta ohodnotila školní tašky BAAGL?
Pro mě jako pro fyzioterapeuta je výborný nastavitelný zádový systém popruhů. Popruhy jsou pevné a široké, takže dobře rozloží váhu břemene. Batohy i aktovky jsou vybavené řadou reflexních prvků. Mají také velmi dobré polstrování a jsou vyráběny z lehkých, kvalitních materiálů, které se neničí. Látka je pevná, silná, zipy se nedrolí ani nelámou. Díky lehkým materiálům a odvětrávacím lištám dochází také k odvádění vzduchu a dětem se nepotí záda. Výborné je uspořádání vnitřních přihrádek, které umožňují umístit těžké věci těsně k zádům.
Děkuji vám za váš čas.
Přeji všem dětem, ať se jim vaše aktovky pohodlně nosí.
________________________________________________________________________________
Iva Bílková absolvovala magisterské studium fyzioterapie na FTVS UK v Praze. Své znalosti čerpala od kapacit v oboru, jakými jsou například doc. Pavel Kolář, doc. František Véle, prof. Václav Vojta nebo prof. Karel Lewit, který se řadí mezi zakladatele tzv. Pražské školy myoskeletální medicíny. Od roku 2004 působí jako vedoucí fyzioterapeutka v Centru fyzioterapeutické péče FYZIOklinika, kde provozuje soukromou praxi. Ve svých publikacích se mimo jiné zaměřuje na problematiku pohybového ústrojí dětí.
